úterý, 12. října 2010

Konec

Je to již dlouho, co jsem zde nenapsala ani řádku, a myslím, že už zde nic dalšího ani nenapíšu. Nepotřebuji to tak jako kdysi a už toho nejsem pravděpodobně ani schopna, byť je mi to nyní velmi líto a ráda bych se k tomu nějak vrátila.

Možná zase někde jinde a jinak, jindy...nikoli však zde.

Chci vám jen poděkovat, že jste zde mnozí chodili, četli má slova a podporovali mě. Děkuji.



Kontaktovat mě můžete na emailu- kasperovamichaela@gmail.com
Moji tvorbu můžete sledovat na humanartu.

pátek, 18. června 2010

Klauzurní práce - Volná interpretace módy

Před několika dny jsem konečně dokončila klauzurní soubor, o kterém se dá říci, že mi mnoho příjemných pocitů nepřinesl. Téma módy mi bylo vždy cizí, a tak jsem poměrně dlouho přemýšlela nad tím, jak celý soubor koncipovat. Nakonec mi pomohl přítel, který mi navrhl inscenovat určité literární postavy. Od této myšlenky pak byl už jen krok ke konečnému konceptu.

Téma módy jsem se nakonec rozhodla zpracovat spíše jako pojetí o životním stylu a vývojových tendencích dnešní společnosti nežli jako pojednání o stylu oblékání. Na svých fotografiích zobrazuji literární postavy přesunuté do dnešního světa. Skrz tyto konfrontace a možné konflikty se pak snažím o dnešním světě něco říci. Levé fotografie zobrazují konfrontace postavy se světem a pravé jejich portréty, v nichž kladu větší důraz na oblečení a psychologii postavy- tzn. její výraz.


První postavou je Alenka z knihy Levise Carolla "Alenka v říši divů". Zatímco Alenku z knihy odvedl do jiného, fantaskního světa bílý králík skrz noru, dnešní lidé žádného králíka nepotřebují. K útěkům do jiného světa jim slouží, myslím, především alkohol a drogy.


Druhou postavou je Werther z knihy "Utrpení mladého Werthera" od J. W. Goetheho. Je to postava ryze romantická- nešťastně zamilovaná, tragická, utíkající k hudbě, poezii, historii a divoké přírodě.
Myslím, že "divoká", ve smyslu "přirozená", příroda v dnešní přetechnizované době ubývá, a tak si myslím, že by dnes Werther byl možná stejněnešťasten jako v knize a místo k útěkům by nalézal těžce.


Poslední postavou je Winston Smith z Orwellova antiutopického románu "1984". V knize je Werther utlačován režimem vládnoucím v jeho zemi. Vládne zde Strana, které je vše podřízeno. Pravda je minupulována, lidská individualita se stává zločinem, jakýkoli odpor je krutě trestán.
Mohlo by se zdát, že v dnešním světě, jemuž vládnou především demokratické principy, se bude mít Winston lépe a jistě by to tak vlastně i z části bylo. I přes to stále nejsme úplně svobodní a asi nikdy ani nebudeme. Jsme totiž neustále ovlivňováni v dětství vštěpenými morálními zásadami a samotnou společností, která nás neustále hlídá a kontroluje. Okolo nás jsou totiž stovky reklam a stovky očí, které nás podvědomě nutí k určitému chování, které již ze své podstaty není svobodné.

A tak jsem tedy ve středu obhajobou této práce z části ukončila jedno rozvleklé a nepříjemné období. Nu a nyní se cítím volněji. Lépe se mi dýchá. *úsměv*

úterý, 16. března 2010

Portrét osobnosti

Stala jsem se na čas vetřelcem. Dostávala jsem se do nitra druhého člověka, vklouzávala mu pod kůži a kousala jej tam, aniž by to tušil či o to kdy přímo žádal.

Zobrazit blízkého člověka s odstupem a vyjádřit jeho osobnost není jednoduché, avšak ne nemožné. Právě ono dosažení pravdivé výpovědi o někom druhém bylo cílem úkolu "Portrét osobnosti".

Mým "hostitelem" se stal člověk, kterého teprve poznávám, než abych jej již znala dokonale skrz naskrz. Díky tomu se z "pouhého" úkolu pro mě stala vážná záležitost, která vyústila až k uvědomění si významnosti (tohoto) fotografování. Proces poznávání světa skrz obraz se pro mě stal spolu s možností učinit z fotografování autoterapii(jako se tomu stalo u autoportrétu) něčím velmi důležitým a nezbytným.

Byť jsem soubor určený pro školu ukončila, pro mě osobně zůstává otevřeným, jelikož jsem v něm nedošla tak daleko, jak bych měla a chtěla. Tak či onak si myslím, že už teď je tam z něj mnoho, umíte-li hledat a jste vnímaví. Cítíte jej také?

Je to jako smutný příběh o jeho uzavřenosti s dobrým koncem. Je to o uzavřenosti a zároveň o vystoupení z ní.

Stala jsem se na čas vetřelcem a na čas jím stále ještě zůstanu, protože je to krásné.


















úterý, 2. února 2010

Autoportrét


Chvění konečků prstů, záchvěvy těla
po úderech srdce, hluk krve ve spáncích.
...jsem fyzická... ...jsem zranitelná...


V loketní jamce mám kůži z papíru.


Nejsou dny, kdy svět nebolí.
Jsou jen dny, kdy svět bolí jinak.


"Četl jsem nedávno o tom, jak se pozná anděl.
Celkem to na tebe sedělo." (Leden 2008)


My vylizujeme si slzy z očí, aby se oči konečně zahojily.


Ukázal mi jednoho večera svůj vesmír, ten prostor pro bezčasí, jež člověka fascinoval a uváděl v depresi zároveň.
Jsem jím i tím vším pohlcena.

Potřebuje to komentář?

neděle, 10. ledna 2010

Indispozice V.

Slibovala jsem si od autoportrétu, úkolu, který právě fotíme, zřejmě mnoho. Čekala jsem, že mi může být lékem, že mě vyléčí a já prozřu, pochopím samu sebe a budu změněná a vše ostatní, díky změně prizmatu, také.

Nic takového se však nestalo. Naopak.

Jsem nyní v koutě a stále čekám na jakési spasení zhůry nebo přímo odtud ze "země", avšak zároveň si uvědomuji, že zřejmě nepřijde, že je až příliš naivní doufat, že se náhody i nenáhody, které jsem si vysnila, dějí.

Nemám tedy autoportrét a ani svou jistotu, jen zpocené oči.

Prozatím.